Václav Flegl přišel do Domažlic na sklonku roku 1899, kdy se zde stal ředitelem kůru kostela Narození Panny Marie, a tak začal svoji dlouholetou kariéru sbormistra, dirigenta, hudebního pedagoga a skladatele.
Bystré oči, pevný kartáč bílých vlasů, švihácky uhlazený knír a přistřižená bradka, tak charakterizovali Fleglovu fyzickou podobu ve starším věku jeho kolegové z pěveckého sboru Čerchovan. Za svého života se stal nepřehlédnutelnou osobností Domažlic, nicméně zůstal tak trochu ve stínu svého hudebního spolupracovníka Jindřicha Jindřicha, s nímž jej ovšem pojilo celoživotní zaměstnání hudbou.
Václav Flegl se narodil v Hořicích v Podkrkonoší v rodině výborného hudebníka, venkovského kantora a místního regenschoriho. Od něj získal první hudební vzdělání, otec jej učil zpěvu, hře na housle, violu, klarinet a kontrabas. Později Václav Flegl studoval na pražské konzervatoři, varhanickém pododdělení, v Praze působil i jako sbormistr pěveckého spolku Škroup. V mnohém byl však Flegl samouk. V roce 1899 byl přijat za ředitele kůru v Domažlicích, kde pak prožil svůj celý, hudbou naplněný život.
Patrně nejvíce v povědomí zůstalo jeho působení ve funkci dirigenta a sbormistra Čerchovanu. Ten prakticky vznikl současně s Fleglovým příchodem do Domažlic. Pod jeho vedením spolek získal druhou cenu v Národních pěveckých zápasech konaných v Plzni v roce 1925. Samostatně Čerchovan uspořádal sjezdy Pallovy plzeňské pěvecké župy, které v Domažlicích proběhly v letech 1905, 1926 a 1936. Nezapomenutelným se stal velký koncert s několika stovkami hostujících pěvců a pěvkyň, kteří tak v roce 1926 v Domažlicích oslavili 25 let trvání Čerchovanu, padesáté narozeniny V. Flegla a J. Jindřicha a sedmdesáté narozeniny klatovského rodáka Josefa Kličky.
Jako ředitel kůru arciděkanského kostela se V. Flegl nemálo zasloužil o postavení nových varhan. Skutečně významnou se stala Fleglova pedagogická praxe, jak soukromá ve vlastní hudební škole, tak v hospodářské škole, na gymnáziu a později v Městské škole sborového zpěvu, o jejíž vznik se zasloužil. Nejen pro své žáky vytvořil i velmi oblíbené učebnice hry na klavír (Čtyři ruce zmohou více, První klavírní kukátko, Druhé klavírní kukátko) a učebnici hry na housle Elementární škola houslové hry pro nejmladší žáky, která začíná průpravnou částí bez not a obsahuje i snímky správného postoje žáka, držení houslí a smyčce, prstokladu aj. Právě návrhy a zpracovávání učebnice hry na housle se dochovaly ve Státním okresním archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně, stejně jako korespondence vedená s vydavateli. Tato výuková díla byla kladně hodnocena i z odborných kruhů hudebních pedagogů za to, že učebnice vnímá dětské zájmy a nenápadně naučí malé houslisty správné technice. Pochvalně se k nim vyjádřili profesoři hry na housle z pražské konzervatoře J. Mařák a B. Voldan a z brněnské konzervatoře O. Vávra. Václav Flegl získával bohaté zkušenosti při své pedagogické praxi a ty využil v odborných textech zasílaných do pedagogických hudebních časopisů. Sám hudbu i skládal (např. Bývali Čechové, mše h moll Habemus papam, klavírní fantazie na chodské písně).
Václav Flegl zemřel v Domažlicích 28. března 1951. Lásku k hudbě i hudební nadání předal svým dětem: syn Jaromír je autorem několika skladeb a dcera Ludmila, provdaná Martinovská, spolupracovala s Čerchovanem a vyučovala hudbu.
Radka Kinkorová, Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně
O autorovi
Mgr. Radka Kinkorová působí jako vedoucí Státního okresního archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně.





























