Zajímavosti

Karl Ockl (1759−1844), pedagog a hudební skladatel

Přišel na svět jako syn pekaře a městského radního Johannese Ockla v Chlumu Svaté Maří, vyučil se u otce a krátce pomáhal v jeho živnosti. Řemeslo jej však nenaplňovalo a jeho další životní cesta pak vedla zcela jiným směrem. Jako všestranně nadaný autodidakt se postupně vypracoval v uznávaného pedagoga a hudebníka. V roce 1781 byl dosazen na triviální školu při farnosti Nanebevzetí Panny Marie do Plané a působil zde následujících 63 let až do své smrti. Jeho pedagogický a organizační um byl zohledněn jmenováním rektorem plánské školy dne 11. března 1789. Kromě povinného trivia, tj. čtení, psaní a počítání, vyučoval přírodní vědy, dějepis a další předměty. Nadřízení i současníci jej charakterizovali jako „pilného a mravného“.

Talentovaný samouk Karl Ockl se na vysoké úrovni věnoval hudbě a byl považován za jednoho z nejlepších regionálních hudebníků své doby. Ovládal řadu hudebních nástrojů a mnohé plánské děti hře na ně vyučoval. Působil jako regenschori městského chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Zkomponoval stovky duchovních skladeb. Dnes je z nich známo jen torzo, zčásti dochované v opisech. Jeho mše a jiné skladby zněly zejména v Plané i v kostelích v okolí. O kompozičním umění Karla Ockla přesahujícím Planou svědčí mj. i jeho Requiem. V roce 1801 zaznělo v tehdejším Budíně při pohřbu velkokněžny Alexandry Pavlovny, dcery ruského cara Pavla I. a manželky uherského palatina arcivévody Josefa Habsbursko-Lotrinského. Roku 1835 tvořilo hudební doprovod při pohřbu rakouského císaře a mj. českého krále Františka I. Ocklovy skladby zaznívaly do roku 1945 z kůrů, případně při koncertech hudebních spolků.

Do dějin se Karl Ockl zapsal ojedinělým počinem, provedením téměř dvouhodinového oratoria „Stvoření světa“ (Schöpfung) tehdy ještě žijícího rakouského skladatele období klasicismu, Josefa Haydna. V roce 1801 dílo provedl s instrumentalisty a zpěváky plánského kůru v kdysi poutním barokním kostele sv. Jana Křtitele nedaleko Kočova (okr. Tachov) zrušeném Josefem II. roku 1781. Koncert se setkal s nepochopením duchovních, kteří provedení „světské“ skladby, byť v nefunkčním kostele, považovali za znesvěcení. Ockl se kvůli tomu dvěma dopisy obrátil na samotného autora opusu. Josef Haydn mu v odpovědi z 24. července 1801 vyjádřil podporu a ochotu zastat se jej u pražské konzistoře, případně i samotného císaře. Díky Ocklovým žákům vešla událost v širokou známost a dopadla v pedagogův prospěch, přičemž se stala neplánovanou a nečekanou reklamou na Haydnovo dílo.

Roku 1824 Karl Ockl v Plané založil prvního předchůdce civilních městských spolků „Bruderschaft der Stadt Planer bürgerlichen Musiker“, který tvořili jeho bývalí žáci.

Zásluhy Karla Ockla na poli pedagogiky a hudby došly v roce 1835 ocenění v podobě udělení malé zlaté civilní medaile cti císařem Františkem I. Pedagog a hudebník zemřel 12. 1. 1844 a spočinul na starém plánském hřbitově. V paměti Plánských však zůstal natrvalo. Na radnici visíval Ocklův portrét v životní velikosti od dosud neznámého autora. Z fotografie poloviny obrazu uveřejněné v předválečné německé vlastivědné literatuře je známa alespoň Ocklova tvář. Obraz je nezvěstný. Ocklův hrob zanikl při likvidaci hřbitova v 60. letech 20. století.

Od léta 1897 byl rozhodnutím městských zastupitelů určen název „Ocklgasse“ uličce za školou čp. 141/I (nyní Kostelní 130), v níž Karl Ockl působil a dožil. Pojmenování zaniklo po odsunu německých obyvatel Plané a novým dosídlencům jméno Karl Ockl už nic neříkalo. V německy mluvícím prostoru však přetrvává povědomí o „německém učiteli v Čechách“, který uvedl ve zrušeném venkovském kostele dnes světově proslulé oratorium klasika Josefa Haydna.

Markéta Novotná, Státní okresní archiv Tachov

Reference a odkazy

Literatura:

SENFT, Eduard. Geschichte der Herrschaft und Stadt Plan in Böhmen. Planá, 1876, s. 405, 421, 425.

O autorovi

PhDr. Markéta Novotná působí jako archivářka ve Státním okresním archivu Tachov.

Další zajímavosti

Přejít nahoru