K významným postavám českého lesnictví na západě Čech patřil pečlivý lesní úředník a hospodář Julius Komárek.
Jeho otec Josef Komárek (1804–1863) byl pražským lékařem a homeopatem původem z Říčan, a matka Eleonora (nar. 1813/14) byla dcerou Johanna Franze Honsy, kamerálního úředníka v Praze. Manželé Komárkovi se na začátku čtyřicátých let 19. století přestěhovali z Kounic do Jáchymova, kde Josef Komárek zastával funkci důlního lékaře. Zde se také 7. září 1844 narodil jejich syn Julius pokřtěný jako Johann Evangelista Julius. Měl staršího bratra Emiliana (1838–1901), který působil jako právník a novinář a angažoval se ve sporu o Rukopisy. Manželům Komárkovým se také narodily dvě dcerky, které ale zemřely v kojeneckém věku.
V letech 1861–1862 vykonával Julius Komárek lesnickou praxi u lesního úřadu v Drozdově u Zbiroha. Následně zahájil dvouleté studium na lesnické akademii v Marienbrunnu u Vídně. Zkoušku složil v Praze 24. října 1865. Poté byl zaměstnán u lesního úřadu v Drozdově na Velkostatku Točník jako lesní kandidát, a to od října 1864 do května 1866.
Vystřídal několik služebních míst, dva roky působil jako lesní adjunkt u lesního úřadu ve Světcích u Tachova ve službách Alfréda (II.) Windischgrätze, poté přešel do služeb Prokopa Aloise Lažanského na velkostatek Manětín, kde setrval pouze rok. V listopadu 1869 nastoupil jako nadlesní do služeb Franze Boos-Waldecka na velkostatku v Oselcích. V červenci 1873 odešel do Uher do Vranova nad Topl´ou, kde působil jako lesmistr u hraběte Béli Hadika von Futak až do roku 1875. Poté nastoupil do služeb Hohenzollernů nejprve u lesního úřadu v Dlažově, následně v Železné Rudě, a nakonec v Bystřici nad Úhlavou s titulem lesmistr.
Komárek řadu let, pravidelně v květnu, nasazoval do Černého jezera z železnorudské líhně siveny. Podle údajů v jeho zápisníku to bylo např. 1 800 kusů v roce 1890, o dva roky později 8 950 kusů a v roce 1893 nasadil dokonce 30 000 ryb. Komárek byl dlouhá léta aktivním členem Klubu pro lesnictví a myslivost v Klatovech. Přispíval do časopisu Háj-České lesnické rozhledy a pod značkou „krk“ pak vytvořil řadu hesel s lesnickou tematikou v Ottově naučném slovníku. Byl členem Ústředního výboru Národní Jednoty Pošumavské a působil především na Klatovsku. V roce 1893 byl jmenován okresním lesním technikem. Rovněž byl důsledným zastáncem přirozené obnovy lesních porostů. Patřil mezi jedny z těch, kteří prosadili, aby Černé a Čertovo jezero bylo zpřístupněno turistům, a jeho přičiněním byla rovněž tato jezerní oblast vyhlášena za přírodní rezervaci.
Komárek byl vlastencem a hrdě se hlásil k češství. Jeho úsilí o podporu a prosazování zájmů českého národa se mnohdy nesetkalo s pochopením, a to především proto, že působil v ryze proněmecké oblasti. Například jeho přeložení do Bystřice vyvolalo vlnu kritiky, Hohenzollernové obdržely řadu negativních peticí od několika obcí i soukromých osob, aby Komárek nebyl přijat na místo bystřického nadlesního. Ovšem Komárek byl skutečným odborníkem a toho si Hohenzollernové především vážili.
Dne 4. září 1884 v Praze v kostele sv. Štěpána uzavřel Julius Komárek sňatek s Marií Šámalovou (1863–1918), sestrou JUDr. Přemysla Šámala (1867–1941), pozdějšího kancléře prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Měli celkem tři děti, pro které otec zajistil dokonce soukromého českého učitele, který k nim do Bystřice docházel z nedalekých Hodousic. Nejstarší syn Ivan Jiří (nar. 1885) se stal právníkem. Druhorozený syn Julius Miloš (1892–1955) byl významným zoologem, entomologem, spisovatelem, vysokoškolským profesorem a myslivcem, a nejmladší byla dcera Jelena Marie (nar. 1894), která studovala na pražské Akademii výtvarných umění malbu u prof. Maxmiliána Pirnera, sušického rodáka.
V roce 1912 ve věku 67 let odešel Julius Komárek na odpočinek, ale dále se podílel na řadě různých lesnických projektů převážně v západních Čechách, např. v okolí Domažlic, Kdyně nebo Kašperských Hor, kde prováděl inspekční činnost. Zemřel náhle při svém pobytu v Plzni v hotelu Křížek 9. května 1919, rok po úmrtí své manželky. Byl převezen na Smíchov a pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
Jana Lajtnerová, Státní oblastní archiv v Plzni, 5. oddělení
Reference a odkazy
Prameny a literatura:
Archiv hlavního města Prahy (dále jen AHMP), fond Sbírka matrik, sign. ŠT O14, fol. 48.
AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920). Pražští příslušníci – 1844, Komárek, Julius; 1804 – Komárek, Joseph.
Státní oblastní archiv (dále jen SOA) v Plzni, fond Sbírka matrik Sbírka matrik západních Čech, sign. Plzeň-okresní úřad 08, folio 27; sign. Jáchymov 07, pag. 440–441.
SOA v Plzni, fond Rodinný archiv Lažanských – Manětín, inv. č. 228, karton č. 16.
SOA v Plzni, fond Ústřední správa Hohenzollernů, inv. č. 392, karton č. 83; inv. č. 620, karton č. 162; inv. č. 621, karton č. 165.
SOA v Plzni, fond Velkostatek Bystřice nad Úhlavou, inv. č. 602, karton č. 509.
SOA v Plzni, fond Velkostatek Tachov, mapy M 135, 173.
HLAVOVÁ, Jana. Hohenzollernská lesní správa v letech 1852–1916 na příkladu velkostatku Železná Ruda. Západočeské archivy, 2014, s. 89–98.
O autorovi
Mgr. Jana Lajtnerová působí jako archivářka ve Státním oblastním archivu v Plzni, 5. oddělení, pracoviště Klášter u Nepomuka.






























