Místní dráha Tršnice – Luby u Chebu známá jako Halštrovská dráha byla projektována od roku 1893.
Záměr a realizace výstavby Halštrovské dráhy
Projekt byl iniciován spolkem pro výstavbu železnice města Schönbach (nyní Luby), založeným již roku 1881. Mezi stanicemi Tršnice nacházející se na Buštěhradské dráze a Luby připadalo v úvahu několik tras. Než se začalo definitivně stavět, došlo ke změnám některých zákonů (1895) a v následujícím roce bylo realizováno několik „politických pochůzek“ a potvrzení zemské garance, než byla v říjnu 1897 místnímu sdružení podnikatelů a majitelů panství vydána definitivní koncese a stavební povolení. Stavbu na podzim roku 1898 dostala ašská firma J. Köhler a syn. Dráha dlouhá 21 km byla odevzdána do provozu 30. června 1900. Rychlou výstavbu podpořil jak relativně příznivý terén, tak bezproblémové financování. V době zahájení provozu měla dráha 8 stanic (Tršnice, Nový Drahov, Vonšov, Skalná, Velký Luh, Nový Kostel, Dolní Luby a Luby u Chebu) a smíšený vlak urazil celou trasu za 1 hodinu a 20 minut.
Lokálka v průběhu času
Provoz na trati vedly Státní dráhy ve prospěch koncesionářů. Zpočátku zde byly provozovány dvě lokomotivy řady 97 (310.0), vyrobené jako jedny z prvních v ČKD Praha. Dále bylo k dispozici pět osobních vozů – dva BCi (druhá a třetí třída) a tři Ci (třetí třída), dva kombinované krátké poštovní a služební vozy DF, počet nákladních vozů není znám. Později byla přikoupena lokomotiva řady 178 (422.0) pro nákladní vlaky. Bylo tak možno alespoň částečně oddělit nákladní dopravu od osobní a zrychlit osobní dopravu. Lokomotivy měly výtopnu v Lubech, vyšší stupně údržby však probíhaly v lépe vybavené výtopně v Aši a dílnách v Plzni, Sokolově nebo v Karlových Varech. Zatímco osobní doprava byla celkem stabilní (přibližně 66 tisíc cestujících ročně), nákladní doprava postupně narůstala z počátečních 58 tisíc t na 83 tisíc t v roce 1905. Trať si tak na sebe vydělala. Tou dobou se vyskytly i projekty na napojení do Saska, ale v důsledku vypuknutí první světové války z nich sešlo. Po vzniku Československa přešla místní dráha pod správu Československých státních drah (papírově byla zestátněna roku 1925). Postupně organizačně spadala pod několik ředitelství a její lokomotivy pod několik výtopen. V průběhu let se zde střídaly i různé lokomotivy. V roce 1928 se zde objevily první motoráky, kterých se zde do odtržení pohraničí vystřídala celá řada typů. Většina spojů po roce 1918 na trať vyjížděla z Chebu. Začátek 30. let přinesl úpravy budov a rozšíření kolejišť některých stanic. V roce 1935 přibyla „motorová“ zastávka Třebeň. Do druhé světové války rostla přeprava nerostných surovin z místních lomů. Na podzim 1938 převzala provoz německá železniční správa Společnost německé říšské dráhy (DRG) a trať po vypuknutí druhé světové války přešla na válečný provoz. V roce 1944 jí začali věnovat svou pozornost hloubkaři a na jaře 1945 byla zcela odříznuta od železniční sítě vybombardováním okolních velkých nádraží a mostů. Po převzetí správy československým státem byla lokálka rychle zprovozněna. Začal odsun a postupná náhrada německého obyvatelstva osídlenci z vnitrozemí. Trať opět střídala organizační začlenění a systémy řízení dopravy. Na trati byla od podzimu 1945 motorizována osobní doprava. Krátké poválečné střídání typů parních lokomotiv v závislosti na tom, co bylo zrovna zprovozněno v chebské výtopně, postupem času skončilo nástupem strojů řady 423.0 a následně jejich modernizovanou variantou 433.0. Pára zde dojezdila až někdy kolem roku 1975 i přesto, že první lokotraktory se zde v provozu objevily už v roce 1962. Stejně jako u motoráků se také u lokomotiv průběžně modernizoval strojový park. V roce 1987 došlo ke generální opravě traťového svršku. Změna režimu v roce 1989 přinesla dodnes trvající boj obcí o zachování lokálních tratí, které se oficiálně „nevyplatily“. V tomto případě je to boj prozatím vítězný.
Využití tratě nejen pro osobní dopravu
Důležitou složkou dopravy od založení tratě dodnes je přeprava těžených jílů, kaolinu, rašeliny, křemeliny, šamotu a křemičitého písku. V souvislosti s těžbou nerostů a výrobou šamotu a cihel navazovala na trať řada vleček a celá síť úzkorozchodných průmyslových drážek s řadou překladišť, z nichž největší se nacházelo v Novém Drahově. V průběhu let většina těchto drážek zanikla spolu s těžbou, ale zbylé kromě upadajícího průmyslového provozu začaly přecházet na sezonní turistický provoz, zejména v oblasti rezervace Soos. Po přechodu místní těžby na automobilovou dopravu byla místní průmyslová drážka přeměněna na „Muzejní úzkorozchodnou dráhu Kateřina“.
Michael Pešťák, Státní oblastní archiv v Plzni, 1. oddělení
Reference a odkazy
Literatura:
Humler, Jiří a kol. Halštrovská dráha: Tršnice – Luby u Chebu: 110 let, 1900–2010. Kraslice, 2010.
Omelka, Vladimír. 130 let trati Plzeň – Cheb. Plzeň, [2002].
O autorovi
Mgr. Michael Pešťák působí jako archivář na 1. oddělení Státního oblastního archivu v Plzni.





























