Kostel sv. Jošta stával na lukách ve východní části předměstí za dnešním viaduktem na pravém břehu řeky Ohře a po pět století zdobil východní část chebského předměstí.
Zasvěcení sv. Joštovi, patronovi nemocných a umírajících, nebylo v českých zemích právě běžné. Naopak velmi populárním se stal sv. Jošt v Německu, kde mu bylo zasvěceno mnoho kostelů a kaplí.
Kostel byl vybudován v letech 1430–1439 na základě nadace měšťanů Jobsta Angela, Paula a Erharta Ruduschových a Elisabeth Rüdiger Junckerové na místě původní kaple, která zůstala uchována v půdorysu nového kostela jako sakristie. Jednalo se o jednoduchou obdélnou stavbu se sakristií na jižní straně. Prostor kostela dělil významný vítězný oblouk, strop byl jednoduchý, plochý a prkenný. Kostel osvětlovalo sedm oken, měl dva vstupy a vysokou střechu, pokrytou dutými taškami, vpředu se špičatou věží se zvonem. Nad vstupními dveřmi byl do kamene vytesán sv. Jošt. Strop v sakristii tvořila kamenná valená klenba. Podlaha byla položena o 75 cm níže nežli podlaha vlastního kostela. Tento výškový rozdíl byl vyrovnán čtyřmi schodišťovými stupni. Podle chebského patronátního práva kostel vysvětil 16. května 1440 Ulrich, sufragán z Řezna. O šest let později získal kostel nadaci na věčnou mši.
Kostelní zvon pocházel z roku 1463. Z městského kostela sv. Mikuláše chodila ke sv. Joštovi ročně čtyři procesí, a to na svátek sv. Jošta, v pondělí o Letnicích, na svátek sv. Jiřího a na svátek sv. Vavřince. V bezprostřední blízkosti kostela byl zřízen roku 1529 morový špitál, který byl v následujících letech několikrát přestavěn. Časem se začal využívat i jako chudobinec.
V době reformace byl kostel od roku 1565 až do roku 1684 uzavřen. Po rekatolizaci ožil díky dvěma mecenášům. Jedním byla Anna Katharina Sibylla Ottová z Ottengrünu, která darovala kostelu nový levý boční oltář s mramorovým reliéfem. Současně s vnitřní výzdobou kostela nechala také postavit křížovou cestu o sedmi zastaveních, která vedla od kostela sv. Jošta podél řeky až k hřbitovnímu kostelu sv. Michala u kostela sv. Mikuláše. Druhým donátorem byl chebský purkmistr Johann Adam Walther z Waldbachu, který nechal pro kostel zhotovit pravý boční oltář s dřevěnou reliéfní řezbou a zároveň také vybavil kostel novými lavicemi a kazatelnou.
Další vybavení kostela vzbuzuje dohady. Pouze o jediné gotické soše můžeme s jistotou prohlásit, že náležela k zařízení kostela, a tou je Panna Maria Nanebevzatá. Byla zachycena fotografickými snímky na raně barokním oltáři, který stál při jižní zdi u triumfálního oblouku. Jedná se o již zmiňovaný oltář, jehož donátorem byl chebský purkmistr Johann Adam Walther z Waldbachu.
V 19. století byl vybudován v těsné blízkosti kostela sv. Jošta a chudobince železniční viadukt přes řeku Ohři. Při bombardování v roce 1945 byl chudobinec téměř zničen a kostelík poškozen. Ve zbytcích stavby chudobince udělalo město hromadnou ubytovnu pro nepřizpůsobivé občany, ale již v roce 1950 se proměnila v úplnou ruinu. Neudržovaný a vykrádaný kostel se v roce 1953 zřítil a později byl srovnán se zemí.
Eva Hošková, Státní okresní archiv Cheb
Reference a odkazy
Prameny a literatura:
Státní okresní archiv (dále jen SOkA), fond Archiv města Cheb, lio 531; ukn 1025, 1046; kar 335, fascikl 456, složka A2006.
SOkA Cheb, fond Městský národní výbor Cheb, ukn 163.
BOHÁČ, Jaromír. Cheb. Praha, 2008.
Glassl, Horst. Kunst in Eger: Stadt und Land. München, 1992.
HALLA, Karel a kol. Umění gotiky na Chebsku: gotické umění na území historického Chebska a sbírka gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu. Cheb, 2009.
Sturm, Heribert. Eger: Geschichte einer Reichsstadt. Augsburg, 1951.
ŠAMÁNKOVÁ, Eva. Cheb. Praha, 1974.
O autorovi
Mgr. Eva Hošková působí jako archivářka ve Státním okresním archivu Cheb.





























